Bělení zubů

Zářivě bílý úsměv bývá v současné době stále častěji považován nejen za synonymum dobrého ústního zdraví, nýbrž je chápán i jako obraz úspěchu a sociálního postavení. V moderní společnosti stále více klademe důraz na krásný, zdravý chrup, který pacienti vnímají jako jeden z parametrů celkového zdravotního stavu a též jako požadovaný estetický standard.

Základní barva stálých zubů je slonovinově bílá, žlutá nebo našedlá s individuálními odchylkami. Nažloutlý tón je podmíněn barvou zuboviny (dentinu), závisí na tloušťce a stupni transparence (průsvitnosti) skloviny a rovněž na rozptylu světla ve sklovině i dentinu. Odstín zubů se v průběhu života mění, není konstantní. Etiologie původu zbarvení je multifaktoriální. K diskoloraci může docházet před (preeruptivní) nebo po (posteruptivní) prořezání zubů, je původu vnitřního nebo vnějšího.

Preeruptivní diskolorace mohou být způsobeny léky, nadměrným příjmem fluoridů, vývojovými defekty skloviny nebo dentinu, úrazem, či zánětem dočasného zubu, který leží v těsné blízkosti zárodku zubu stálého.

Posteruptvní diskolorace může být způsobena pigmenty. Nejčastějšími zdroji barviv jsou káva, čaj, některá koření, rajčatové produkty, červené víno a červená řepa, borůvky, tabákové produkty a některé prostředky ústní hygieny a kosmetik, hlavně s obsahem chlorhexidinu a fluoridu cínatého. Pigmenty adherují na povrch skloviny, později pronikají i do interprizmatické substance a čím větší je jejich molekula, tím lépe jsou schopny se vázat. Exogennímu zabarvení se lze vyhnout režimovými opatřeními (úprava stravy), perfektní domácí ústní hygienou, některé diskolorace mohou být odstraněny i dentální hygienistkou při tzn. airflow (pískování).

Vnitřní diskolorace vznikají, dostávají-li se chromofory (molekuly zodpovědné za barvu) do dentinu. Jejich zdrojem je krevní barvivo z poraněné zubní dřeně, rozpadové produkty zubní dřeně při její nekróze nebo gangréně a některé kořenové výplně. Zabarvení zubu bývá žlutohnědé až šedé. V případě růžového zabarvení se může jednat o tzv. vnitřní resorpci.

Bělení zubů je zjednodušeně chemický proces, při kterém se látky vyvolávající zbarvení zubu mění v látky světlejší až bezbarvé. Používají se oxidační činidla, někdy v kombinaci s mikroabrazivními prostředky. Je indikováno zejména při arteficiálním zbarvení zubu exogenními (vnějšími) pigmenty.

Rozlišujeme dva typy bělení - zevní a vnitřní. Zevní bělení působí na povrchu zubu, v případě vnitřního bělení se prostředek vkládá do endodontické dutiny. Existují dva základní způsoby bělení, a to domácí a ordinační. Pro širokou veřejnost je nejznámější metodou bělení zubů domácí aplikace bělícího gelu do individuálně zhotovených dlah.

Pokud má pacient zájem o bělení zubů, vždy by mělo předcházet vyšetření zubním lékařem. Bělení není doporučeno, má-li pacient nedostatečnou úroveň hygieny, zánět dásní, aktivní parodontitidu, nesanované kazy, nepřesné korunky či výplně, dentinovou hypersenzitivitu, cervikální defekty nebo trpí závažnými celkovými onemocněními, která se nedaří kompenzovat léky.

Vnější ordinační bělení je využíváno v naší praxi zřídka. Vnitřní bělení následuje, pokud po endodontickém ošetření (ošetření kořenového kanálku) nebylo dosaženo esteticky vyhovujícího zbarvení korunky zubu - technika se nazývá walking bleach (pacient v několika denních intervalech absolvuje opakovaně výměnu bělícího prostředku v ordinaci zubního lékaře). 

Nejpopulárnější metodou je bělení domácí. Pokud má pacient vyhovující úroveň ústní hygieny, sanované kazy a přeje si světlejší odstín chrupu, následuje zhotovení přesného otisku zubů, dle něhož se na odlitém sádrovém modelu vyrobí tažením z folie individualizovaná dlaha. Pacient je poučen o tom, jak dlahu nosit, jak ji čistit a skladovat. V domácím prostředí si do dlahy aplikuje malé množství bělícího gelu (na naší klinice pracujeme s bělícími gely Opalescence a White dental beauty) a dle pokynů hygienistky dlahu nosí po určitý čas nasazenou. Bělení zubů může být doprovázeno citlivostí, nejčastěji se objevuje na druhý den po nošení dlahy, často se projevuje trnutí zubů či citlivostí na chlad, nepřetrvává typicky delší dobu a její míra se může napříč pacienty velmi lišit.

Pokud máte jakékoliv dotazy související s bělením zubů, neváhejte se obrátit na svého zubního lékaře či hygienistku.